Jak jsem se seznámila

Tak je to tady. Konečně se seznámíme. Trošku se bojím a hrozně se těším. Zapadnu do party? Budu si s ostatními rozumět? Nejsem blbě oblečená?  No nic. Teď už to stejně nezměním a vyrážím. Když mě ale u auta vítá usměvavá kudrnatá Kačka, Tom a Janča, už vím, že jsem se bála zbytečně. Po chvilce bloudění konečně přijíždíme do areálu Točná (řídila blondýna a druhá navigovala) a seznamujeme se i se zbytkem spolužáků a starších honorsáků, kteří si na nás udělali čas a zorganizovali nám seznamovák jak se patří.

Ubytujeme se a hned vyrážíme na dopolední program, kde se snažím zapamatovat si jména všech přítomných. Odpoledne vyrážíme do fiktivní Honors Academia a podle různých stanovišť si plánujeme čas, abychom stihli práci, školu, Honors i naše koníčky. Úplně mě děsí, jak moc to kopíruje skutečný život.

Večer se potom všichni sejdeme u vína a probíráme se staršími spolužáky, jak to chodí, co se jim nejvíc líbí, kde kdo pracuje a kdo kam cestoval. Nestačím zírat, jak jsou všichni šikovní, úspěšní a přitom skromní. Všeobecnou zábavu samozřejmě povzbudí návrh na hromadné aktivity, načež Zuzka vytasí kytaru a my zpíváme až do ranních hodin.

V neděli ještě probereme, jak si zapsat předměty a pak hurá domů (nebo spíš ach jo domů). Je mi trošku smutno, že už to skončilo, ale brzy se všichni zase sejdeme! Ať už v Honors, na přednáškách nebo společném pivě.

Kateřina Kolomá