Každý má svou roli

Takto bychom nazvali závěrečné soustředění kurzu komunikačních a prezentačních dovedností, které proběhlo 12. ledna a rekreačním areálu Točná.

Víkend začal pregnantními diskuzemi à la Britský parlament nad tématy jako zrušení Olympijských her, legalizace eutanazie v ČR, vstup Turecka do EU, odbory jako překážka rozvoje(?) a soužití islámské a západní kultury. Diskutovali jsme tak zapáleně, že jsme si museli mezi jednotlivými diskuzemi udělat pauzu na oběd. Sice nebyly servírovány britské fish & chips, nicméně ani starou dobrou českou svíčkovou nikdo nepohrdl.

Protože celý kurz se nesl v duchu motta „Feedbacku není nikdy dost!“ ani na Točné nemohla nějaká ta lehká kritika chybět. Tentokrát byla zakomponována do hry Osobnostní poker, pro účastníky víkendu známá také pod názvem psychohrátky.

Večer jsme se rozhodli nahradit absenci televize vlastní tvůrčí a dramatickou činností. Rozdělili jsme se do tří týmů, kdy každý tým měl za úkol zbylé osazenstvo pobavit pohádkou. Stejně jako život není jednoduchý, i tento úkol byl složitější, než se zpočátku jevil. Pohádka totiž musela obsahovat děj, reklamu a přírodninu. Přírodnina se takhle brzy po vánocích ukázala být nejmenším problémem, neboť sehnat vánoční stromeček bylo pro Nikol stejně jednoduché jako pro Jeníčka a Mařenku upálení ježibaby.

Z pohádkového večera prokládaného reklamami na rtěnky, nápoje, vlasovou kosmetiku, sportovní oblečení a krby jsme plynule přešli do zábavy při stolních hrách. Místy až vzrušující byla hra, kdy jsme dostali role určitých osob v imaginárním podniku a měli jsme řešit rozdělení kanceláří. Každý aktér se nechal svou postavou unést. I díky tomu byla simulační hra správně autentická.

Ráno už nám nezbylo než zkontrolovat zásoby a finance, čehož se rád ujal Kuba. Jeho bystré auditorské oko zaznamenalo několik „zajímavých“ čísel, díky nimž jsme nakonec vybrali o trochu více peněz, než bylo potřeba.

Víkend to byl rozhodně intenzivní, plný úsměvných momentů a poučných situací.

Autor: Pavlína Froňková