Jak bylo v Šanghaji?

Nastal den D.
Dlouho očekávaná exkurze do Šanghaje, kterou jsme všichni netrpělivě vyhlíželi. Honors Academia se totiž vydala mimo Evropu poprvé.

Let byl sice opravdu dlouhý, ale vzrušením jsme nemohli ani dospat. I časový posun jsme nakonec všichni statečně ustáli a po šesté hodině ranní jsme hladce přistáli v tiše se probouzející Šanghaji. Z letiště jsme se dopravili do centra pomocí rychlovlaku, jehož rychlost dosahovala 300 – 400 km/hod. Výhledu jsme si sice moc neužili, ale nezapomenutelný zážitek to rozhodně byl. Poté jsme pokračovali šanghajským metrem, které bylo i v neděli ráno plné lidí. Doslova po pár minutách jsme dojeli na stanici Yuyuan Garden, kde se nacházel náš hotel. Ubytování bylo velmi pěkné, nádherný výhled z pokojů, prosklený, střešní bazén a dech beroucí pohled přímo na srdce velkoměsta, který nabízela terasa pod širým nebem nacházející se v 21. podlaží. I přesto, že jsme byli velice unavení, rozhodli jsme se neztratit ani minutu a vydali jsme se rovnou do víru velkoměsta. Po několika hodinové procházce, v rámci které jsme ochutnali místní knedlíčky a prohlédli si krásný budhistický chrám, jsme se dokonce rozhodli pro večerní návštěvu čínského divadla. Po více než 36 probdělých hodinách jsme večer doslova usínali vestoje, ale přesto s úsměvem na tváři.

Následující den jsme začali báječnou snídaní, po které jsme se sešli v lobby a odjeli na exkurzi do závodu SAIC VOLKSWAGEN, kde jsme měli možnost prohlédnout si výrobní linky a popovídat si s místními expaty z ŠKODA Auto. Jedna otázka střídala druhou, diskuze byla skutečně zajímavá, ale čas byl neúprosný. V podvečer jsme se vrátili zpět k hotelu a rozhodli se vydat na procházku do centra, kde jsme večer zakončili vynikající večeří.

Druhý den jsme hned ráno vyrazili na jedinečnou věž Oriental Pearl Tower, která nás očarovala především svou nadčasovostí a neuvěřitelným designem. Teprve ve výšce 350 m nám došlo, jak je Šanghaj obrovské město. Poté jsme navštívili finanční centrum SWFC, které nabízelo výhled z výšky 470 m, kde zrovna probíhala výstava Where is Wally? Po krátké přestávce jsme opět nastoupili do našeho autobusu a odjeli do malého městečka přezdívaného šanghajské Benátky, kde si snad každý pořídil alespoň malý suvenýr. Ať už to byly překrásné říční či mořské perly, ručně vyšívané obrázky, či hrnečky, rozhodně to stálo za návštěvu (především místní dobroty). Po návratu do centra Šanghaje jsme vyrazili na večerní projížďku lodí, díky které jsme měli možnost spatřit Šanghaj zase z jiného úhlu. Byl to skutečně báječný den zakončený procházkou nejen po přepychových ulicích, ale i po menších chudších uličkách, které odráželi chudobu místních obyvatel.

Poslední den byl věnován především nakupování dárku a procházení po trzích, ale také např. návštěvy galerie místního čínského umělce, který v mladí působil i v Čechách. V Šanghaji bychom rádi strávili ještě několik dní, ale odlet zpátky do Prahy byl naplánován na následující ráno a naštěstí proběhl bez jakýchkoliv komplikací.

Shodli jsme se s ostatními Honorsáky, že to byl jeden z nejkrásnějších zážitků, nejen v rámci studia na Honors Academia. Být v úžasném čínském velkoměstě, nasávat atmosféru odlišné kultury, a ještě to celé sdílet se svými blízkými přáteli považuji za nezapomenutelnou a jedinečnou vzpomínku.

Ani Uhrin Tokhyan